Jako v Americe ...
Tak přesně tak jsem si dneska připadala. Že nevíte proč? Ani se nedivím a hned vysvětlím :) Doteď jsme chodili na procházky s celou smečkou vždy alespoň 2 osoby, takže to pro okolí vypadalo ještě "normálně". Ale dneska tomu bylo jinak. Vyrazila jsem s naší tříčlenou smečkou ven sama. Pravda, lidé, kteří nás potkávali nevěřícně koukali a opravdu nechtěli věřit, že všichni tři patří ke mně. V tu chvíli jsem si vzpomněla na americké filmy, kde se oběvují takové ty "venčící slečny", které "posbírají" sousedovic psy a jdou je všechny hromadně venčit.
Je taky pravda, že na začátku naší procházky jsme vypadali dost komicky a chvíli nám trvalo, než-li jsme se sehráli. Takže začátek vypadal pro představu asi takhle. V čele Majda, jakožto pomyslný vůdce smečky, ze všech nejvíce vpředu, vedle mé pravé ruky zmítající se černobílé stvoření, které pištělo na celou ulici a po mé levé straně Beník, který se se mnou přetahovat o směru naší procházky. Když jsme se sehráli vypadali jsme v celku normálně a myslím, že se na nás dalo i koukat :D
Procházka byla směřovaná na nedalekou louku, kde se mohli psiska vyběhat a dosyta si užít sluníčka. Tempo jsme podřizovali Beníčkovi, jakožto nejstašímu z "výpravy". Betty sem tam zmizela ve vyšší trávě a tam zalehla, že jí koukal jenom vrtící se ocásek, takže jsem ocenila jeho bílou špičku :) Majda hopsala ve vysoké trávě a po vyšlapaných cestičkách lítala jako tryskomyš. Holky běhaly kolem mě v kruhu a dožadovaly se svého aportku. Občas se vydaly více kupředu, aby prozkoumaly cestu dál. Jednou jsem musela na dálku ukazovat i směr (to mi připomíná, že jsme se o tom nedávno bavili na cvičáku), aby šly holky dobře. Do té doby než jsem si pořídila borderku jsem si myslela, že psi neumí kotrlemce a různé přemety. Betty mě dnes opět přesvědčila o tom, že ona je v podobných kreacích skoro mistryně, neboť kotrmelec předvedla hnedle třikrát a jakýsi přemet co skončil válením sůdů předvedla 2x :) Naščtěstí se jí nic nestalo a pořád jí říkám, že musí být opatrnější :)
Když jsme se dostatečně vylítali, tak jsme zamířili k domovu. tentokrát jsme vypadali jako naprosto secvičený tým, který se v této sestavě s jedním páníkem vyskytuje snad pořád. Omyl (!), byla to naše premiéra (doufám, že zároveň né naše derniéra :D ). Proto českolipáci, neděste se, když nás uvidíte, ano všichni psi patří ke mě, neposbírala jsem si je od sousedů- nejsme v Americe.